"Jsem tu a už nikdy neodejdu, ale jednou ano."
Občasné vzpomínky v touhách a zapomnění.
Výstražné údery bijicí na poplach.
Zkrvavená rána z rána se probouzejíc úděsnou bolestí.
Dlaně zaťaté vpěst.
Rozevřená krkavice.
Nemohu mluvit.
Už to nelze.
Vytékám.
A mlčím do ticha.
Teď už jen tiché ticho.
Prosím, nemluvit.
Být milován a milovat,
umět se nenávidět.
Ostatním vzdorovat,
nebát se dělat chyby.
Žít život.
Být.
Popírám svou přítomnost zde.
Popírám, že jsem kdy byla.
Jsi pořád stejná, nikdy jsi se nezměnila.
Stejná nula jako nikdy.
Jen občas zapomínáš kým jsi,
co vše v sobě skrýváš a nosíš.
A ty taky.
Jsem rozdvojená spojka mezi lidmi.
Obnovuji slučitelné rozdvojuji.
2 dělím jedním slovem,
slovem spojuji.
Černá křídla bílé vrány.
Vědomé krásy.
Roztřesená lýtka s tíhou došlapávajících chodidel.
Dýcháš mi na paty.
Máš ruce jak lopaty.
Nesměle krásná,
potmě nosíš vůni snů.
S těžkým srdcem opouštím tvůj stát.
Až pokácí strom a já zas uvidím
jak se kácíš.
To se snad nikdy nestane.
Zlámané okvětní lístky
stále padají vzhůru ke mně.
Kdyby lidé byli lidmi.
Kdyby lidé lidmi byli.
Kdyby byli lidé na světě.
Jaké by to bylo?
A jaké je to teď?
Nechci toužit po ničem jako jsi ty.
- s láskou, Karlosa
