2020-02-14

Otevřený dopis mně

Vlastně pořád a navždy.
Uvědomění v domnění o živém, o tom kým jsem a kým být chci?
(asi)

Kým se stávám.
Hraju roli sebe sama na tomto světě v tomto universu a možná i někoho kým teprve budu.
Hraji i role ostatních.
Projekce života fungujícího v kauzalitách toho, co bylo i toho, co bude.


"TEĎ" je minulost i budoucnost dohromady.
Teď je to co žiji, to co hraji – opravdovost?
Nastavení si zrcadla a vyčlenění toho, co sem nepatří, přijímání toho kým jsem a co mě formuje.
Veškeré okolnosti, cnosti i neřesti.
A lidi. Lidské duše a energie.
Uvědomění si se.
(patrně)


Žít přítomností s pokorou a cností.
Stálá expozice za pár peněz.
Stálá expozice za pár slz.
Stálá expozice za trochu lásky.
Stálá expozice za špetku pochopení a souznění, které chvíli je a pak zas není.
Snad jsou to více než domněnky a vlastní dedukce z prožitého a žitého.
Snad za příslib opravdovosti.

Kdy jsme ztratili lidskost, lásku a soucit?
(fungujíce na bázi pudovosti)
Namísto nitra zkoumáme naše těla.
Ostatně existuje vůbec lidskost či je lidskost skryta v pudovosti s tváří slasti.


 Již nechci nic nestálého, nic pofidérního.