Už se nechci ztratit. Už se neztratím.
Nákupy beze smyslu
Dobrý den, copak si dáte a už máte vybráno?
Přála bych si trochu něhy,
trochu lásky,
k tomu trochu salámu.
Trochu šunky v aspiku,
porozumění a důvěru.
Tak to bude za sto korun.
Mladá paní, já teď koukám znenadání,
otevírám peněženku,
provalil se, už je venku,
jé já nemám hotovost.
Tak tím pádem nashledanou, přijďte až budete míti dost.
Rostlina
Copak jste mi slečno takhle časně z rána chtěla?
Celá jste se při tom chvěla
a já jen doufal...
vlastně nic.
Co víc vám mám k tomu říct,
než abyste se držela.
Omlouvám se, to jsem nechtěl.
– Ani já to nechtěla.
Popínavá rostlina
mé srdce rozpíná do nekonečných dálek.
Nechtíc opojena
Láká mě tvá láska
vůně mužské kůže.
Tvé jemné vlasy
ráda hladila bych.
Nejspíš asi není vhodná doba,
abychom my oba
byli.
Teď a tady
sedím a slyším jemné křupání v mém pravém uchu
nevím ale co mi chceš
a v duchu
doufám.
Že snad někdy
přijde čas,
abychom my oba
byli.
Teď a tady.
Nic
Nechci si připustit nic.
Nechci si připustit selhání,
které mi zavání nerozhodnou půdou,
na níž stojíš.
Ale přitom není to tak.
Radši nemyslet a nepřemýšlet.
Proč mi něco dá a zas hned bere,
teď když věřím.
Jsem plna dojmů.
Přišlas ke mně příliš náhle,
nebyla jsem připravena.
A snad již nikdy nebudu.
Okvětní lístky
Okvětní lístky
milovat se místy
smilovat se
nade mnou
a být tu.
Jen tu být
nic víc nechci.
Nežádám tak moc.
Nebo odejdi.
Navždy z mého života
neohlížet se za tím
co bylo
už není.
Bolest
v prachu
hledám útěchu
v sobě samotné
bolíš mě.
Už jdi.
Zmiz.
Nech mě na pokoji.
Patrně tě nejsem hodna.
Ale chci tě, přeji si...ty víš.
