Tobě

Už se nechci ztratit. Už se neztratím. 

Nákupy beze smyslu

Dobrý den, copak si dáte a už máte vybráno?

Přála bych si trochu něhy,

trochu lásky,

k tomu trochu salámu.

Trochu šunky v aspiku,

porozumění a důvěru.

Tak to bude za sto korun.

Mladá paní, já teď koukám znenadání,

otevírám peněženku,

provalil se, už je venku,

jé já nemám hotovost.

Tak tím pádem nashledanou, přijďte až budete míti dost.

Rostlina

Copak jste mi slečno takhle časně z rána chtěla?

Celá jste se při tom chvěla

a já jen doufal...

vlastně nic.

Co víc vám mám k tomu říct,

než abyste se držela.

Omlouvám se, to jsem nechtěl.

– Ani já to nechtěla.

Popínavá rostlina

mé srdce rozpíná do nekonečných dálek.

Nechtíc opojena

Láká mě tvá láska

vůně mužské kůže.

Tvé jemné vlasy

ráda hladila bych.

Nejspíš asi není vhodná doba,

abychom my oba

byli.

Teď a tady

sedím a slyším jemné křupání v mém pravém uchu

nevím ale co mi chceš

a v duchu

doufám.

Že snad někdy

přijde čas,

abychom my oba

byli.

Teď a tady.

Nic

Nechci si připustit nic.

Nechci si připustit selhání,

které mi zavání nerozhodnou půdou,

na níž stojíš.

Ale přitom není to tak.

Radši nemyslet a nepřemýšlet.

Proč mi něco dá a zas hned bere,

teď když věřím.

Jsem plna dojmů.

Přišlas ke mně příliš náhle,

nebyla jsem připravena.

A snad již nikdy nebudu.

Okvětní lístky

Okvětní lístky

milovat se místy

smilovat se

nade mnou

a být tu.

Jen tu být

nic víc nechci.

Nežádám tak moc.

Nebo odejdi.

Navždy z mého života

neohlížet se za tím

co bylo

už není.

Bolest 

v prachu

hledám útěchu

v sobě samotné

bolíš mě.

Už jdi.

Zmiz.

Nech mě na pokoji.

Patrně tě nejsem hodna.

Ale chci tě, přeji si...ty víš.