Canis, aneb my dva a čas

– neděle –

Já a můj canis (lat. pes) se vydáváme na procházku napříč naší ulicí. Vykonává potřebu, já sbírám jeho cacat stercus (lat. exkrement). "Už můžem jít Anndy", řvu na něj. Ale von ne a ne jít, pořád to tam tlačí a já už to nemám do čeho sbírat. Marně se snažím vecpat to všechno do jednoho (už tak napranýho) sáčku. Naštěstí jsem natolik šikovná a zručná, že to nakonec zvládám s přehledem. Všecko mám v malíku. 

Sedím, sleduju Vraždy v Mindsomeru a piju nějakou čokoládovou věc místo toho abych se teda učila na tu maturitu a tak přemýšlím co jako bude dál a vono nic. A tak si píšu tadytuhle věc, která je jen zaplácáváním mýho studijního času.

PS.: Nečtěte si tenhle vomitus (lat. zvratky) a jděte radši ven.

Mios losos všem.

Jako paragraf.

Canisův obličej.

Tuhle nohu má 4x.

Tohle jsem já v odraze.

– The end.